POSBÍRÁNO naše inspirativní příběhy z Dnů dobrovolnictví
Když se v Koventince otevře kruh, může se stát cokoli – třeba že děti přijdou s nápadem, jak pomoci jiným. A škola jim místo „ne“ řekne „zkus to“.
V Koventince v Plzni, komunitní škole, kde se učí hlavou, rukama i srdcem, začal jeden dubnový den jako každý jiný – poradním kruhem. Jenže tentokrát se otevřelo nové téma DOBROVOLNICTVÍ. A jak to tak bývá, některé děti byly nadšené hned, jiné spíš přemýšlely, proč by měly pomáhat někomu, koho neznají. Odpovědi ale přišly rychle – díky brainstormingu, naslouchání a společnému hledání. A taky díky pejsanům.
Když jedna z průvodkyň zmínila, že na Dětskou kliniku FN Plzeň chodí dobrovolní canisterapeuti se svými psy a že nemocnice nemá finance na pamlsky pro tyhle chlupaté hrdiny, bylo rozhodnuto. A aby to mělo smysl i pro okolí školy, děti navrhly, že k tomu ještě uklidí přilehlé ulice a hřiště.
Akce „Koventinka uklízí“ proběhla symbolicky na Den Země, 22. dubna. Děti i průvodci se rozdělili do skupin, sehnali pytle i rukavice (někteří rodiče přinesli, co bylo potřeba), a šlo se do akce. Celkem se zapojilo 43 dětí a 10 dospělých – včetně dvou dobrovolníků z řad veřejnosti, kteří přišli přes portál Dny dobrovolnictví.
Dva dny nato, 24. dubna, voněla Koventinka po celé Komenského ulici – otevřela se dobročinná školní kavárna. Děti napekly dobroty, rodiče přinesli koláče, někdo vyrobil svíčky a šperky, jiný připravil výzdobu. Kavárna byla součástí dne otevřených dveří a přišli se podívat nejen rodiče dětí, ale i dalších 39 hostů – ze spolupracujících organizací, přátel a nových zájemců o školu. A hlavně – spousta z nich přispěla. Děti pak druhý den sčítaly peníze a došly k nečekané částce: 9 400 Kč.
Do Koventinky jsem ten den zavítala i já. Už na prahu mě vítaly děti s úsměvem a odzbrojující péčí. Uvařily mi kávu, provedly mě školou, ukázaly, co samy připravily a s radostí mi nabídly náušnice, čelenku, domácí karamel a sušenky. Nešlo odolat – nejen dobrotám, ale hlavně jejich energii. Byla jsem na ně a na jejich průvodce nesmírně pyšná. Tohle nebyla jen školní akce – to byl živý důkaz, že děti dokážou s malou pomocí svých úžasných pedagogů dělat opravdové věci s opravdovým dopadem.
Za peníze se nakoupily pamlsky, hračky i hlavolamy pro canisterapeutické psy. A protože návštěva u pejsků v nemocnici nebyla možná, domluvila se návštěva přímo v Koventince.
20. května dorazila canisterapeutka Monika Rybová se svou fenkou Luccy a udělaly v dětských srdcích opravdový vítr – radost, smích, zájem, pohlazení, spousta otázek. Přidali se i zástupci nemocnice – Alan Schneider a herní specialistka Lída Romová. Povídalo se o tom, co canisterapie znamená, jak pomáhá, a děti se dozvěděly třeba i to, že na klinice působí i terapeutický poník.
Po setkání následovala reflexe. V klidu, ve skupinách, sdílením.
Celý projekt spojil dobrovolnictví, učení, komunitní spolupráci a obrovskou dávku empatie. A co je na tom možná nejhezčí? Děti s podporou průvodců si to celé samy navrhly, vymyslely, naplánovaly a zrealizovaly. A na konci stály s úsměvem, hrdostí a vědomím, že měnit svět k lepšímu jde – bez ohledu na to, kolik vám je let.“
