Koordinátor dobrovolníků je skutečným „majákem ve tmě“. Osvětluje cestu těm, kteří pomoc potřebují, i těm, kteří ji chtějí nabídnout. Není jen prostředníkem. Je strážcem plamene v samotném dobrovolníkovi. Je mentorem, rádcem, oporou ve chvílích, kdy komunikace drhne, i ochráncem, který umí využívat nástroje prevence a bezpečí.
Práce dobrovolníků by nebyla tak efektivní, kdyby neexistovala profese koordinátora dobrovolnictví. O významu této role vypovídá i skutečnost, že složením zkoušky u autorizované osoby lze získat celostátně uznávanou profesní kvalifikaci Koordinátor dobrovolníků dle Národní soustavy kvalifikací.
Ocenění Maják – cena pro koordinátory dobrovolnictví v Plzeňském kraji letos proběhne už popáté. Je to naše původní myšlenka, která vznikla z potřeby veřejně pojmenovat a ocenit ty, kteří stojí v pozadí – a přesto nesou obrovskou odpovědnost.
Poprvé jsme Maják rozsvítili v roce 2022. Hlavními oceněnými byli „Hrdinové dnešních dnů“ – koordinátoři, kteří v mimořádně náročné době zvládali organizovat pomoc při příchodu velkého množství uprchlíků před válečným konfliktem na Ukrajině. Právě tehdy se naplno ukázalo, jak zásadní je jejich profesionalita, lidskost i schopnost rychle reagovat na krizovou situaci.
V. ročník ocenění koordinátorů dobrovolnictví v Plzeňském kraji proběhlo na 23. dubna 2026.
Ambasadorem ocenění je dlouhodobě hejtman Plzeňského kraje. Štafetu převzal pan Kamal Farhan, který navazuje na podporu, již ocenění v minulých letech poskytoval Rudolf Špoták. Velmi si této kontinuity a podpory vážíme. Je to jasný signál, že dobrovolnictví a profesionální koordinace dobrovolníků mají v našem regionu své pevné místo a respekt.
Maják zůstává symbolem světla, které není okázalé, ale je nezbytné. A právě taková je práce koordinátorů dobrovolnictví.
Seznam oceněných – Maják 2026:
Kategorie „Zásluha“:
Mgr. Karolína Buriánová
– je osobností, která dlouhodobě formuje podobu dobrovolnictví v Nepomuku, potažmo v celém regionu, která svou cestu začala v Mateřském klubu Beruška.
To nejcennější na její práci je schopnost oslovovat velmi různorodé aktéry, umí lidi propojovat, vytvářet vztahy a stavět mosty tam, kde by jinak zůstaly jen jednotlivé ostrůvky aktivit. Díky ní vzniká v Nepomuku živá síť spolupráce, která má skutečný dopad na kvalitu života ve městě. Přestože má dvě děti a současně studuje vysokou školu, je stále tam, kde je potřeba.
Ukazuje, že koordinace dobrovolnictví není jen o organizaci aktivit, ale především o lidech, vztazích a důvěře. Díky jejímu nadšení a energii je Nepomuk místem, kde se lidé znají, pomáhají si a drží spolu.
Mgr. Kropáčová Lenka
– je v TOTEMu už sedm let spojená s fundraisingem, ale její vztah k dobrovolnictví, práci pro komunitu a všemu, co pomáhá druhým, sahá mnohem dál – vlastně už do dětství. Právě ona byla v našem regionu jednou z prvních, kdo začal systematicky hledat cesty, jak propojovat svět firem a dobrovolnictví. V TOTEMu tak stála u zrodu prvních příležitostí pro zapojení firemních dobrovolníků. Poslední tři roky navíc koordinuje firemní a skupinové dobrovolníky také v rámci Dnů dobrovolnictví pro celý region.
Jejím skutečným majstrštykem, jak sama říká, bylo propojení Cechu malířů a tapetářů, učňovského střediska a firem dodávajících malířské barvy, díky kterému se podařilo vymalovat velké prostory TOTEMu.
A to nejdůležitější? Díky Lence a našim kolegyním z týmu se tito dobrovolníci rádi vracejí.
Mgr. Jana Hlaváčová a Mgr. Hana Hradecká
– společně koordinují dobrovolnickou pomoc v Domažlické nemocnici a stojí za jedinečným propojením zdravotnického zařízení s Vyšší odbornou školou, Obchodní akademií a Střední zdravotnickou školou, Domažlice. Spolu „zažehly“ plamen, který už pátým rokem přitahuje studentky a studenty k dobrovolnictví a vede je k tomu, aby pomáhali seniorům i pacientům nejen odborně, ale i lidsky.
V rámci dobrovolnické služby organizují i jednorázové akce, které do nemocnice přinášejí novou energii a jinou. Pro nemocnici má tato spolupráce konkrétní a dlouhodobý přínos: zlepšuje atmosféru na odděleních, přináší pacientům lidský kontakt navíc a posiluje vztah mezi personálem, pacienty i komunitou, a zároveň si tak vychovává generaci mladých lidí, kteří do své budoucí profese vstupují s vědomím, že zdravotní péče není jen o výkonech, ale především o člověku.“
Mgr. Veronika Cardová
– působí téměř deset let v nízkoprahovém Klubu Akcent pro děti a mládež v Rokycanech v rámci Diakonie Západ, kde propojuje přímou práci s dětmi s vedením dobrovolníků. Dobrovolníky dokáže oslovit, nadchnout a udržet, což se odráží ve stabilní skupině lidí, kteří se do Klubu vracejí i několik let, často i přes dojíždění z jiných měst.
Veronika pracuje partnersky, staví na důvěře, respektu a jasném vedení – dává dobrovolníkům prostor využít jejich silné stránky a zároveň je podporuje v jejich rozvoji. Díky tomu přinášejí do klubu nové aktivity a dovednosti, od hudby a sportu přes doučování až po canisterapii, a děti tak získávají pestřejší program i důležité vztahové zkušenosti.
Dopad její činnosti je viditelný každý den: v dětech, které mají více podpory, v dobrovolnících, kteří nacházejí smysl, i v celé komunitě kolem Klubu Akcent.
Mgr. Ivana Meclová
- koordinuje dobrovolnické aktivity v Úlicích, Jezné, Nýřanech a Heřmanově huti. Je duší a srdcem Zahrady ticha v Jezné, která postupně vzniká z církevního pozemku, který desetiletí ležel ladem. První rok tento velký kus země kultivovala sama, následně se jí podařilo dát dohromady partu nadšenců, kteří už čtvrtým rokem pomáhají.
Pravidelně každou poslední sobotu v měsíci pořádá procházky po okolí Hracholuské přehrady s programem pro celé rodiny s dětmi i jejich psími mazlíčky.
Tím ale její aktivity nekončí – ve volném čase je kostelnicí v kostele v Nové Jezné a pravou rukou místního faráře. Pořádá v kostele nejrůznější akce: Noc kostelů, vánoční i velikonoční setkání, výstavu betlémů, koordinuje a vede pěvecký sbor a mnoho dalšího.
Ivana svojí nezištností a samozřejmostí, se kterou pomáhá ostatním, vymýšlí akce a investuje do nich často svoje vlastní finance, inspiruje mnoho lidí ve svém okolí, které s laskavostí sobě vlastní organizuje, rozděluje činnosti a motivuje ke konání dobra nejen ve jménu víry, ale proto, že je to lidské…
Kategorie „Objev roku“:
Ing. Veronika Nová
– je výraznou osobností dobrovolnictví v oblasti podpory onkologických pacientů v Plzeňském kraji, systematicky buduje prostředí, ve kterém se mohou pacienti, dobrovolníci i odborníci potkávat, sdílet zkušenosti a nacházet podporu.
Jako regionální koordinátorka projektu Bellis při Alianci žen s rakovinou prsu o.p.s. stojí za vznikem Bellis Centra v Plzni, které v roce 2025 otevřela. Vytvořila zde bezpečný a živý prostor s dětským koutkem, kde pacientky získávají informace, podporu i možnost sdílení. Centrum je zároveň zázemím pro dobrovolníky a komunitní aktivity. Dlouhodobě propojuje organizace, odborníky i dobrovolníky – spolupracuje s Hlasem onkologických pacientů, Fakultní nemocnicí Plzeň i Západočeskou univerzitou.
Její práce vychází z osobní zkušenosti a přetavuje ji v systematickou a dlouhodobou podporu druhých.
Simona Sládková
– dlouhodobě věnuje desítky hodin veřejné službě a koordinaci dobrovolnictví a v místě, kde žije, je výraznou hybnou silou občanského života. Systematicky se věnuje ochraně krajiny a památek, rozvoji turismu, kultury i vzdělanosti. Překážky ji nezastaví – bere je jako součást cesty a s klidem a důstojností pokračuje dál.
Ve spolku Prácheň žije! patří k lidem, kteří dávají místu konkrétní obsah i energii. Podílí se na přípravě a realizaci aktivit pro veřejnost, propojuje lidi napříč generacemi a pomáhá vracet život historickému místu, které má pro region silný význam. Je dlouhodobou oporou spolkové a dobrovolnické činnosti na Horažďovicku, řadu aktivit sama vede a nese za ně odpovědnost.
Mgr. Anna Svobodová a Ing. Marie Homolková
– jsou výraznými osobnostmi komunitního života v Pošumaví a zároveň zkušenými koordinátorkami dobrovolnictví. V rámci MAS Pošumaví dlouhodobě vytvářely prostředí, kde se lidé napříč generacemi nejen potkávají, ale také aktivně zapojují do pomoci místům i druhým lidem.
Stály za iniciativami jako Prácheň žije!, Spolu v Pošumaví nebo rozvojem homesharingu – inovativní formy podpory rodin pečujících o děti s postižením. Ve všech těchto aktivitách hrála koordinace dobrovolníků zásadní roli – od komunitních akcí až po zapojování dobrovolných hostitelů.
Na konci roku 2025 jejich působení v MAS Pošumaví skončilo, ale v práci pokračují dál – Marie Homolková v rozvoji homesharingu, Anna Svobodová v projektu Spolu v Pošumaví a aktivitách zaměřených na záchranu kulturního dědictví.
Mgr. Vlasta Nováková
– paní učitelka Vlastu z Masarykova gymnázia v Plzni je nenápadná, klidná, skromná. A přitom dokázala něco výjimečného – probudit v mladých lidech chuť pomáhat a vydržet u toho.
Začalo to jedním e-mailem s pozvánkou na Kulatý stůl pro školy k Dny dobrovolnictví 2025. Oslovila studenty a 12 z nich řeklo „ano“. Pomáhali na farmě Jitřenka i v organizaci Uzlík, ale tím to neskončilo.
Na podzim se zapojili do aktivit spolku Bellis, pomáhali na Busking Festu a některé studentky pokračují jako dobrovolnice dodnes. Přidaly se další projekty – školní akce, Den válečných veteránů, čištění Stolpersteinů nebo iniciativa „Přijď do školy v růžové“. Vznikla spolupráce s magistrátem i konkrétní plán dlouhodobé péče o paměť místa.
Vlasta Nováková pomáhá, organizuje, podporuje. Když přišla výzva Daruj srdce od Nadace Olgy Havlové, stála u zrodu projektu, který se dostal až do finále.
Veronika Krohová
– je výraznou osobností komunitního prostoru Uzlík, kde se dlouhodobě podílí na rozvoji Jedlé zahrady, kterou doslova vzala za svou, pečuje o ni s velkou zodpovědností, systematicky ji rozvíjí a přichází s nápady, jak ji posouvat dál. ,
Přirozeně zapojuje ostatní – umí nadchnout, motivovat a vytvořit atmosféru spolupráce, ve které se lidé cítí dobře a chtějí přiložit ruku k dílu, a zároveň má výborné organizační schopnosti.
Do Uzlíku přišla původně jako klientka, maminka hledající podporu a bezpečné zázemí, postupně se však stala tím, kdo tento prostor pomáhá vytvářet pro ostatní, dokázala přijatou podporu proměnit v dlouhodobou péči o komunitu, její práce má viditelný dopad.
Bc. Eliška Brotánková
– působí v neziskové organizaci Blízký soused, která podporuje rodiny a děti ze sociálně znevýhodněného prostředí, především z romské komunity. Svou cestu zde začala jako dobrovolnice a postupně se vypracovala na koordinátorku dobrovolníků, praktikantů a spolupracovníků. Má neuvěřitelnou trpělivost, laskavost a obrovské srdce pro práci, kterou dělá, a dokáže přirozeně vést děti i dobrovolníky, citlivě vnímat jejich potřeby a podporovat je v jejich rozvoji.
Dokáže citlivě provázet nováčky jejich prvními nejistotami a být oporou těm, kteří už zkušenosti mají. Díky její koordinaci fungují aktivity stabilně a dobrovolnický program je pevný a živý.
Eliška svou každodenní prací inspiruje a podporuje dobrovolníky, je vždy připravená naslouchat, poradit a motivovat.
Kategorie „Můj Maják“:
Bc. Eliška Brotánková
Ing. Veronika Nová
Mgr. Veronika Cardová
Kategorie „Hrdinové dnešních dnů“:
Ing. Stanislava Hamáková
– je člověkem, který sice nekoordinuje dobrovolníky přímo v Plzeňském kraji, ale dlouhodobě a naprosto zásadně podporuje ty, kteří to dělají. Je Majákem – oporou, na kterou se můžeme
spolehnout, a dlouholetou posilou pro naši práci. Jako ředitelka Národní asociace dobrovolnictví (NAD)stojí za koordinátory dobrovolníků, odborně i lidsky – dodává odvahu, pomáhá hledat cesty, podporuje nové nápady a je oporou ve chvílích, kdy přicházejí pochybnosti nebo únava.
Je otevřená novým výzvám, ochotná přiložit ruku k dílu a nikdy nezůstává jen u slov. Přijede jako dobrovolník na akci a přiveze s sebou rodinu i přátele. Pomůže zkoordinovat cestu na konferenci do Bruselu, i když se v den odletu zastaví letecký provoz. V jeden jediný den dokáže vést Kulatý stůl, zajistit šest hostů a moderátora pro natáčení dvou podcastů a večer ještě jako ředitelka NAD předávat ocenění – a to všechno právě u nás v Plzeňském kraji.
Právě v takových chvílích je vidět její mimořádná schopnost spojovat lidi, držet věci pohromadě a být spolehlivou oporou tam, kde je potřeba. Pro mnoho z nás v celé republice je jistotou, inspirací i motorem. Nejen že podporuje dobrovolnictví jako systém, ale zároveň posiluje konkrétní lidi, kteří ho každý den nesou.
A to je dar, který my, koordinátoři dobrovolnictví, známe z vlastní zkušenosti, a který nám dává jistotu, že na své cestě nejsme sami.
