V některých regionech se dobrovolnictví děje nahodile. A pak jsou místa, kde má směr, kontinuitu a dopad. Pošumaví je jedním z nich – i díky práci Anny Svobodové a Marie Homolkové.
Obě patří mezi výrazné osobnosti komunitního života v regionu a dlouhodobě působily v MAS Pošumaví, kde vytvářely prostředí pro rozvoj dobrovolnictví napříč generacemi. Jejich práce nebyla postavená na jednotlivých akcích, ale na systematickém propojování lidí, potřeb a příležitostí.
Reagovaly na konkrétní výzvy regionu – stárnutí populace, odliv mladých lidí i oslabování sousedských vazeb. Dokázaly vyhledávat dobrovolníky, propojovat je s obcemi a organizacemi a vytvářet pro ně smysluplné a bezpečné zázemí.
Stály za iniciativami jako Prácheň žije!, Spolu v Pošumaví nebo za rozvojem homesharingu – inovativní formy podpory rodin pečujících o děti s postižením. Ve všech těchto aktivitách hrála koordinace dobrovolníků zásadní roli – od komunitních akcí až po zapojování dobrovolných hostitelů.
Díky jejich každodenní práci vznikla v regionu živá síť spolupráce, která propojuje obce, organizace i jednotlivce. Lidé, kteří se díky nim zapojili, dnes sami organizují aktivity a posouvají život ve svých obcích dál.
Na konci roku 2025 jejich působení v MAS Pošumaví skončilo. Obě ale pokračují ve své práci dál – Marie Homolková v rozvoji homesharingu, Anna Svobodová v projektu Spolu v Pošumaví a aktivitách zaměřených na záchranu kulturního dědictví.
Jejich příběh ukazuje, že koordinace dobrovolnictví může být silným nástrojem pro rozvoj celého regionu – pokud má jasný směr, oporu v lidech a dlouhodobou vizi.
Tohle jsou Majáky, díky kterým dobrovolnictví v Plzeňském kraji funguje.
